Expedice Šlapanice 2012

přidáno: 17. 5. 2014 5:09, autor: Přístav Tamatea   [ aktualizováno 17. 5. 2014 5:09 ]

21.11.2012

Rok se sešel s rokem a my jsme, stejně jako loni, vyrazili do Šlapanic. Tento rok nás tam jelo 18, i když původně se přihlásilo 26 dětí, i tak nás tam bylo třikrát víc než minule.

Vyjeli jsme v pátek 26.10. o podzimních prázdninách vlakem z Prostějova. Cesta do Brna nám netrvala dlouho a rychle uběhla. Tam jsme museli ale přes hodinu čekat na přípoj. Proto jsme se šli projít na náměstí. Pak už jsme byli ve Šlapanicích cobydup. Od nádraží na chatu to není daleko, ale přesto tam někteří sotva dofuněli (myslím, že měli v batohách kamení).

Tam už na nás čekal br.Malta, aby nám mohl předat klíče. Ubytovali jsme se a po chvíli šli na bazén, který jsme měli objednaný na 17 hod. Vzali jsme to trochu oklikou přes dětské hřiště, na které se moc těšili ti, co tu byli před rokem. Moc dlouho jsme se tam ale zdržet nemohli.

U bazénu nás čekalo nemilé překvapení. Ačkoli jsme ho měli předem objednaný, abychom ho mohli využít jenom pro sebe, nikdo tam o tom nevěděl. Trochu jsem to tušil, když jsem se jim nemohl dva dny dovolat.

Nakonec jsme se přeci jen domluvili s plavčíkem, že jsme mohli využít alespoň celou jednu polovinu, která byla na hladině naštěstí přesně označena.

Nic nám už nebránilo naskákat do bazénu. Rozdělili jsme si robátka na plavce a neplavce a zatím, co si plavci šli hrát vodní hry s Montérem, neplavce jsme si mohli řádně prověřit a trochu je i přiučit. S sebou jsme měli i záchranářský házecí pytlík a tak jsme si tam ukázali, jak to funguje. Přiučit se tak mohli i plavci.Díky velké spoustě plovacích pomůcek, které tu mají, se tu všichni za dvě hodiny mohli plně vyřádit.

Po bazénu propukl u všech velký hlad. Na chatě nás však už čekaly knedle s vajíčky, a tak naštěstí nikdo hlady nezhynul.

S plnými bříšky se někteří nastěhovali s deskovými hrami do půdního ležení a jiní si poctivě začali plnit Nováčka.

 

 

Únava se začala na některých brzy projevovat, a tak to po nějaké chvilce v ležení vypadalo, jak po boji. Mnozí ani nestihli najít své spacáky.

Druhý den byl naplánován celodenní výlet do Brna. Počasí nám nepřálo a od noci pršelo. Ráno jsme odjezd odložili o dvě hodiny. To už ve Šlapanicích nepršelo a tak jsme vyjeli. Po příjezdu do Brna se nám nálada opět trochu pokazila, když tam pršelo a pršet nepřestalo.

Měli jsme v plánu vylézt na hrad Špilberk a navštívit zdejší kasematy. Protože bychom i přes pláštěnky, které ani všichni neměli, byli mokří jak myši, plán jsme museli změnit. Místo toho jsme šli do nedalekého muzea hraček. A poté ještě na stálou výstavu autodráh a železnice.

Tam jsme se zdrželi nejdéle. Autodráhy mohly děti sami ovládat a železnice tu je ze tří stran ve velké místnosti. Bylo tam dlouho na co koukat, a když už jsme mysleli, že ne, tak zhaslo světlo a my viděli celou železnici v noci plnou světélek.

Oběd podle přání dětí proběhl v McDonaldu, kde jsme vydrželi až do odjezdu vlaku. Po příjezdu na chatu na nás čekal Jura, vůdce místního oddílu. Měli jsme spolu připravené promítání videa z Navigamu, největšího setkání vodních skautů, které se koná jednou za tři roky a my se ho účastnili.

Večer jsme pak věnovali hrám a kytaře. V neděli jsme pouklízeli chatu, sbalili se, zvolali Šlapanicím hromové Á-hoj a vyjeli k domovu.