Vánoce jsou ty tam,
nový rok 2014 nadešel a my už toužebně očekávali únor a s ním zimní tábor.
Tentokráte na chatě Mercedes u Nového Města na Moravě.
Ladovská zima letos nikde, ale to nám nebránilo v těšení, i když nás
nakonec jelo pouze málo. Některým v tom zabránila nemoc a ostatním se asi nechtělo
kvůli nedostatku sněhu.
Sešli jsme se v Prostějově
na nádraží a mohli vyjet. Přestože jsme museli několikrát přestupovat to
dopadlo dobře a my dorazili na chatu bez problémů.
Další etapou pokračovala i
naše celoroční hra. Před odjezdem bylo dětem oznámeno, že je jejich profesor
Indy opět pověřuje úkolem. Byly rozděleny do dvojic a ještě ve vlaku dostaly
zašifrovaný dopis. Po jeho rozluštění zjistily, že byly vybráni pro výcvik v
orientaci.
Když se všichni zabydleli,
čekal je první úkol. Podle určitých nápověd měli v okolí chaty najít první
artefakt (kešku). Našli ji všichni a mohli tak postoupit k dalšímu výcviku i
zasloužené odměně – večeři. Unaveni z dojmů i dlouhé cesty jsme šli brzo spát.
Díky tomu, že nám odpadlo
doprovodné vozidlo, musela služba dopoledne do města nakoupit to, co nebylo
možné zajistit dopředu. Ostatní využili deskové i jiné hry. Po obědě jsme vyšli
za sněhem. Asi 500 m od chaty byla udržovaná sjezdovka a u ní i dost
prostoru na vyřádění. Nejprve děti mrzelo, že nemají na čem jezdit, ale
nabízený igelitový pytlík, také přišel vhod. A jezdilo se ostošest.
Když byli všichni
vyježdění, vyšlápli si na kopec nad sjezdovku, kde byl Vysílač, svačina a další
keška. Tu jsme bohužel neobjevili. Dost to tu profukovalo a tak jsme se jinou
cestou okolo ski hotelu a běžeckých tratí vrátili zpátky do chaty. To už se k
nám vkrádala tma. Po večeři nedali někteří jinak, než že půjdeme ještě na
večerní lesní procházku. Původní úmysl byl se trochu bát, ale díky ski centru
jsou v okolí všechny cesty i v lese dokonale osvětleny a do večera plné
sportovců, tak z bání nebylo nic.
Vrátili jsme se na chatu,
kde byla právě vyhlášena módní přehlídka podivných lesních stvoření. Všichni se
porůznu vyhastrošili a i na scénku došlo. Moc jsme se u toho pobavili.
Na středu byl naplánován
celodenní výlet, ale od rána pršelo a proto bylo vyhlášeno odpočinkové herní
dopoledne. Po obědě sice pršet přestalo, ale na delší cestu už nebyl čas.
Zahájili jsme tedy plnění
dalšího úkolu. Multi keška. Dvojice začali hledat podél hlavní cesty na
stromech umístěné obrazy s výjevy z okolních pověstí. Např. O vodníkovi nebo
hejkalovi. Bylo jich 9 a na každém mělo být číslo, které se mělo zadat do GPS
souřadnic cílové kešky. Ve středu se všem týmům podařilo objevit tři obrazy.
Mezi nimi i „Skautskou studánku“. Trochu se nám to zkomplikovalo tím, že na
těch obrazech žádná čísla nebyla.
Až později jsme zjistili, že tyto
obrazy jsou kopie a originály jsou v místním muzeu. Na kopie ale ještě nikdo ta
čísla nedopsal.
Na celodenní cca 10 km
dlouhý výlet jsme šli ve čtvrtek. Po celou dobu na nás svítilo sluníčko a tak
se šlo jedna báseň. Od chaty vedla cesta okolo rybníka a my tu objevili obraz
vodníka. Cílem výletu byla třímetrová dřevěná sova. U ní jsme si dali svačinu a
asi hodinu se snažili najít další kešku. Nápovědy tu byly nejasné a tak jsme ji
našli pouze díky navigaci. Byla v dutině stromu poněkud dále od sovy, než
bychom čekali.
Na zpáteční cestě jsme si
zašli ještě pro jednu a to na Černou skálu. Ta byla odlovena kupodivu za pár
minut. Poté jsme se občerstvili a vyšli směrem k chatě. Neušli jsme ale moc
daleko a objevili rozcestí „U buku“. Obraz tu byl a pozóóór jsme na území hejkala!
Podle pověsti tu toto rozcestí střeží Horácký hejkal a když tu někdo zavolá
„Hej“, tak mu skočí na záda a hejká mu do ucha dokud nedojde až na kraj
lesa. My jsme ho nepokoušeli a raději vyzkoušeli dětské dřevěné hřiště,
které tu je. Už se šeřilo a tak honem, ještě kolem jednoho obrazu, do chaty. Po
večeři se ještě dlouho hrálo na kytaru, jako ostatně každý večer.
V pátek se dvojice
dozvěděli ta proklatá čísla a zkoušeli si je zadat do navigace. Zase zrada.
Možná někdo špatně přepsal některé číslo, ale navigace nám ukazovala, že cíl je
35 km od chaty a přitom byl cca 300 m. Zahodili jsme moderní techniku a vydali
se hledat postaru. Bohužel bezvýsledně. Jak jsem se pak dozvěděl, tato keška
často padne za oběť „mudlům“.
Na oběd byly zapečené
brambory s jarní cibulkou a ačkoliv se nám pekáč téměř nevešel do trouby,
málem nám jídlo nestačilo. Největší hladovci, lodivod s kormidelníkem,
nakonec vzali útokem i samotný pekáč. „Mňam“
Po obědě se všichni těšili
do města. Než byla volná zábava, což u dětí ve městě znamená úprk za nákupy,
jsme si byli odlovit mikrokešku u evangelického kostela. Ačkoliv měla být
jednoduchá, docela nás potrápila.
Hurá nakupovat. Děti se
rozprchly po nevelkém náměstí. Většina se vrhla nakupovat sladkosti, ale některé
děti mile překvapily. Třeba Ketchup koupil kytičku mamince a děvčata Puntík s
Denčou si koupily zdobené sešity a tužky a ještě týž večer si do nich založily
deníky.
Čas ve městě utíkal a my
se museli vrátit na chatu. Tento večer se opět hrály hry i na kytaru. Bylo ale
ve vzduchu cítit, že se někteří nebaví tolik, jako dřív. Byl to tu večer
poslední a i když se většina těšila domů, tak bylo znát, že minimálně další
týden by tu nejraději zůstali.
Protože se čas nedá
zastavit, ráno tu bylo než jsme se nadáli. Tak zabalit, uklidit chatu a honem
na vlak.
